Bibliografické citace, citování

Při tvorbě odborného textu je autor ze zákona povinen uvést všechny použité zdroje. V akademické sféře se používá celá řada citačních norem, podle nichž informace o použitých zdrojích jsou strukturovány v soupisu použité literatury. Níže uvádíme odkazy na vybrané citační normy, přičemž upozorňujeme, že evidujete-li informace o použitých zdrojích v referenčím online manažeru EndNoteWebBude otevřeno nové okno, můžete jeho prostřednictvím vygenerovat výsledný seznam literatury jak podle některých citačních norem (Harvard style, Vancouver style), tak i podle způsobu citování v konkrétním časopise.

Základní terminologie
Citační normy
Obecná pravidla tvorby bibliografických citací
Obecná pravidla psaní bibliografických údajů
Způsob psaní bibliografických údajů
Metodika tvorby bibliografických citací (přehled základních citačních stylůBude otevřeno nové okno
Dostupný animovaný tutoriál EndNoteWeb - interaktivní tutoriál

Příklady bibl. citací dle ISO 690

FAQ Citace :: časté dotazy




ZÁKLADNÍ TERMINIOLOGIE
ČeskyAnglickyVýznam termínu
citátquotationdoslovně převzatá část textu graficky vymezená
citacecitationzkrácené označení dokumentu, které uvádíme přímo v textu a jimž spojujeme citované místo se záznamem o citovaném dokumentu
citovánícitationetika citování
technika citování
bibliografické citacebibliographic referencespodle ČSN ISO 690 systematicky uspořádané údaje, které jsou nutné k jednoznačné identifikaci dokumentu
seznam bibliografických citacílist of bibliografic referencesseznam odkazů na použitou literaturu, zpravidla uvedený na konci textu


Citační normy

ISO 690 (tištěné dokumenty)Bude otevřeno nové okno

ISO 690-2 (elektronické dokumenty)Bude otevřeno nové okno

Harvard citation guideBude otevřeno nové okno

Vancouver styleBude otevřeno nové okno

American Psychological Association styleBude otevřeno nové okno

Australian Government Publishing Service styleBude otevřeno nové okno

Modern Language Association styleBude otevřeno nové okno


top

Obecná pravidla tvorby bibliografických citací

1. Bibliografickou citaci vytváříme zásadně "s knihou v ruce", tj. údaje si poznamenáváme ihned, když máme citovaný dokument před sebou.

2. Údaje bibliografické citace získáváme z uvedených částí dokumentu v následujícím pořadí:

Monografie a časopisy
  • Titulní list
  • Rub titulního listu
  • Tiráž, obal, desky apod.
Ostatní dokumenty (Hudebniny, mikrofiše aj.)
  • Štítek na audio-video nahrávce
  • Popisný rámeček mikrodokumentu
  • Štítek na disketě

top

Obecná pravidla psaní bibliografických údajů
  • Dodržujeme pravidla pravopisu příslušného jazyka
  • Údaje psané jiným písmem než latinkou transliterujeme (např. Карманный чешсо-русский cловарь → Karmannyj češsko-russkij slovar')
  • Křestní jména autorů, redaktorů aj. píšeme iniciálou pouze v případě jednoznačné identifikace, jinak vypisujeme v plném znění
  • Všechny údaje o dokumentu, které byly zjištěny jinde než v dokumentu, se vkládají do hranatých závorek []

top

Způsob psaní bibliografických údajů

Primární odpovědnost (povinný údaj) – za dílo je primárně odpovědný autor, kterým může být i korporativní orgán, je-li dílo výsledkem spolupráce více lidí (např. zprávy komisí, konferenční materiály apod.). Za autora je i považován editor, je-li uveden na významném místě v dokumentu.
Autorovo jméno a příjmení je uvedeno v invertované podobě, přičemž příjmení je psáno verzálkami (např. ČAPEK, Karel). Jsou-li dva až tři autoři, uvádějí se všichni (např. ČAPEK, Josef – ČAPEK, Karel). Pokud je v dokumentu uvedeno čtyři a více autorů, uvádí se první z nich, popřípadě první dva až tři. Jestliže se jedno jméno vynechá, uvádí se za poslední uvedené jméno zkratka et. al., tj. et alli, nebo její ekvi-valent aj., tj. a jiní (např. GALÍK, Josef, et al.). Pokud v díle autor uveden není a nelze jej spolehlivě zjistit z jiných zdrojů, neuvádí se.
Jména korporativních orgánů se uvádějí tak, jak jsou uvedena v dokumentu (např. Unesco). Uvádíme-li editora, za jméno do závorky uvedeme zkratku ed. nebo eds. podle počtu uvedených editorů.

Název (povinný údaj) – název uvádíme ve stejné podobě jako v dokumentu, přičemž bereme na zřetel obecná pravidla. Překlad názvu můžeme za název uvést v hranatých závorkách - např. Карманный чешсо-русский cловарь [Kapesní česko-ruský slovník].
Je-li v dokumentu dva a více názvů, uvádíme nejvýraznější, jsou-li stejně výrazné, zapisujeme první. Podnázev či jiné údaje související s názvem se uvádějí tehdy, pokládáme-li je za důležité kvůli identifikaci dokumentu (např. Sedmikostelí : gotický román z Prahy). Dlouhý název lze zkrátit, jestliže tak nedojde k vynechání podstatných údajů. Vypuštěné údaje jsou označeny výpustkou v podobě tří teček (Např. místo Kytice z pověstí národních uvedeme Kytice ...)

Podřízená odpovědnost (nepovinný údaj) – údaje o osobách nebo korporativních orgánech, kteří vykonávali podřízené funkce (editoři, redaktoři, překladatelé, ilustrátoři apod.). Jejich jména a funkce se uvádějí za názvem a v neinvertované formě. Např.: SCHELER, Max. Můj filosofický pohled na svět. Přel. Ivan Hodovský.

Vydání (povinný údaj) – numerické údaje uvádíme arabskými číslicemi, slovní vyjádření vydání zkracujeme v souladu s normou ISO 832, přičemž zachováváme jazyk a formu, jakými je údaj v dokumentu uveden (např. 3rd ed., 2. přeprac. vyd., 3. Aufl., Vyd. 1.)

Údaje o vydávání u seriálových publikací (povinný údaj) – je třeba co nejpodrobnější údaje (např. 2005, roč. 56, č. 17 nebo jaro 2004, roč. 15, č. 38). V citaci dokumentu, jehož ročník dosud nebyl uzavřen, se uvádějí údaje jen o prvním svazku (např. květen-září 1995- , roč. 5, č. 1- ). Chceme-li v citaci uvést údaje o celém nebo částečném průběhu vydávání seriálu, zapisujeme označení a číslování prvního a posledního svazku (např. květen 1995-květen 1996, roč. 5, č. 1-roč. 6, č. 5)

Nakladatelské údaje – údaje o místě vydání a nakladateli jsou nepovinné, datum vydání je povinné. Doporučujeme ale místo vydání i nakladetele uvádět (např. Praha : Československý spisovatel, 1990.).
Je-li v dokumentu více než jedno místo vydání, uvádí se typograficky zvýrazněné, není-li zvýrazněno, tak první uvedené.
Stejně postupujeme i u nakladatelských údajů, u kterých vynecháváme výrazy typu „a spol.“, „Ltd.“ apod.
Datum vydání se uvádí arabskými číslicemi. Byl-li dokument vydáván několik let, uvádíme první a poslední rok (např. 1995-2000), nebylo-li vydávání dokumentu dosud ukončeno, uvádíme první datum s pomlčkou a mezerou (např. 1995- ). Není-li možné zjistit datum vydání, doporučuje se zapsat datum udělení autorských práv (např. c1995), datum tisku (např. vytištěno 1995) nebo odhadnuté datum (např. cca 1995).

Rozsah (nepovinný údaj) – u tištěných dokumentů se zapisuje počet stran, listů apod., přičemž uvádíme poslední tištěné číslo strany. Za numerickým údajem je ztratka slova strana/list v jazyce dokumentu (např. česky psaný dokument - 500 s., anglicky psaný - 500 p.).
V případě více druhů stránkování uvádíme poslední tištěné číslo strany daného typu stránkování (např. xii, 568 s.). Ačkoliv je údaj nepovinný, doporučuje se jej uvádět.

Standardní číslo (povinný údaj) – standardní číslo (ISBN, ISSN, ISMN apod.) je jednoznačný identifikátor dokumentu, podle nějž jej lze snadno dohledat. V českém prostředí se ISBN u monografických publikací uvádí na novém řádku.

top

Facebook KUK